08.04.2011, 16:15

Itálie a Francie už vědí, jak na tuniské imigranty. Vyšlou hlídky k tuniským břehům

Francie a Itálie se dohodly, že vyšlou společné hlídky k tuniským břehům, aby zabránily nelegální imigraci.

K dohodě mezi Itálií a Francií, která má zabránit nelegální imigraci, dospěli na pátečním setkání ministři vnitra obou zemí Roberto Maroni a Claude Guéant. Hlídky budou vytvořeny v rámci Agentury EU pro správu vnějších hranic (Frontex).

"Není posláním ani Itálie, ani Francie, aby přijímaly tuniské imigranty," prohlásil Guéant na závěr rozhovorů. Oba ministři rovněž vyzvali ke společnému úsilí svých zemí a Evropské unie o řešení problematiky utečenců.

Maroni také oznámil vytvoření společné pracovní skupiny, která bude navrhovat konkrétní kroky a posuzovat programy repatriace na dobrovolném základě a dobu platnosti dočasného povolení k pobytu.

 

Itálie se ve čtvrtek rozhodla vydávat dočasná "humanitární" povolení k pobytu tuniským imigrantům, kteří nedávno připluli na její území. Toto povolení jim má umožnit cestovat volně ve všech zemích schengenského prostoru.

Dočasné povolení bude platit jen pro imigranty, kteří již do Itálie přijeli. Podle dohody uzavřené s Tuniskem budou noví běženci repatriováni do Tuniska.

Paříž však na to hned ostře reagovala a prohlásila, že bude žadatele o pobyt, kteří nebudou splňovat stanovené podmínky, vracet. Pro pohyb uvnitř schengenského prostoru nestačí mít povolení k pobytu některého členského státu, ale je třeba mít průkaz totožnosti a zajištěné finanční zdroje, řekl Guéant. "Pokud nebudou tyto podmínky splněny, má Francie právo vracet tyto osoby do Itálie," uvedl. Dnes po schůzce s Maronim prohlásil, že spolu nalezli "plnou shodu".

"Dohodli jsme se na interpretaci schengenské smlouvy: je jasné, že povolení k pobytu, které budou Italové vydávat, umožňuje volný pohyb, ale ten je omezen podmínkami definovanými ve smlouvě," tedy průkazem totožnosti a zajištěným finančním zdrojem, řekl Guéant.

Itálie čelí od ledna, od pádu tuniského prezidenta Zína Abidína bin Alího a povstání v Libyi, nebývalé vlně imigrace. Podle Maroniho od té doby do Itálie dorazilo 25.800 imigrantů, především Tunisanů, ale také Afričanů z Libye.